Parkinsonova choroba je známá již od starověku. Je zapříčiněna nadměrnou ztrátou nervových buněk, které v mozku produkují  látku neurotransmiter dopamin, která reguluje činnost tzv. ganglia. To se podílí především na regulaci hybnosti a nedostatek dopaminu způsobí poruchy hybnosti. Častým projevem jsou třes či pocity únavy a ztuhlosti v končetinách a zádech, křeče, zácpa a problémy se spaním. Následuje zpomalení chůze a zhoršená mimika. Největší riziko výskytu Parkinsonovy choroby je u mužů i žen nad 50 let, výjimečně se ale může vyskytnout již před čtyřicítkou. Zatím ale neexistují důkazy, které by vysvětlovaly výskyt parkinsna. Spekuluje se, že je to kombinace genetických predispozic a vlivu vnějšího prostředí.
Parkinsonova choroba je doposud nevyléčitelnou chorobou, ale existují prostředky, které mohou mírnit průběh nemoci. V roce 1970 byl vyvinut lék levodopa - aminokyselina, podobná základním stavebním jednotkám bílkovin. I když na ní pozitivně reaguje většina pacientů, ztrácí časem na účinnosti. Jednou z nejnovějších metod léčby je implantace kmenových buněk neboli buněčná terapie. Tento způsob léčby je však v současné době ve fázi výzkumu a i samotný výzkum je v mnohých zemích problematický.