Rod pampeliška zahrnuje několik stovek druhů a jejich určení je značně problematické, na našich nejbohatších lokalitách se vyskytuje až 60 druhů. Hlavní určovací znaky jsou tvar listů, zbarvení a postavení vnějších zákrovních listenů. Tyto znaky jsou však typicky vyvinuty pouze v období masového kvetení, v jiné době jsou prakticky neurčitelné.Vzhledem k biochemické podobnosti však v lidovém léčitelství nemá význam tyto druhy rozlišovat, léčivé účinky jsou u všech obdobné. Pampeliška je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých, vysoká 5 – 40 cm s dužnatým vřetenovitým kořenem, který bývá až 0,5 m dlouhý a 2 cm silný. Vyrůstá z něj přízemní růžice protáhlých obvejčitých až kopinatých listů, postupně zúžených v řapík.

Ze středu růžice vyrůstají přímé, duté, jednoúborné stvoly. Úbory jsou 20 - 25 mm velké a tvoří je sytě až zářivě žluté jazykové květy, v době květu nazpět ohrnuté. Úbory obsahují velké množství pylu s vysokým obsahem bílkovin a poskytují včelám bohatou jarní pastvu. Lůžko zákrovu je bez plevek, plodem jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti. Celá rostlina je prostoupená mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu - latex, zanechávající po zaschnutí na kůži i oblečení tmavé skvrny. Kvete zpravidla od dubna do června a někdy znovu na podzim. Je rozšířená po celé severní polokouli, u nás je velmi hojná na loukách, u cest a na trávnících, roste od nížin do horského stupně. Sbírá se celá rostlina, kořen se sbírá časně zjara, před rozkvětem, nebo na podzim, list se sbírá v od května do června a květní úbory se sbírají za plného slunce a květu. Droga z kořene je bez pachu, slabě hořké chuti, kořen je svrchu červenohnědý, na lomu má širokou bílou kůru a citrónově žlutou vnitřní část.

Obsahuje: Především inulin, jehož obsah obsah silně kolísá a nejsilnější je na podzim, dále hořčiny, steroly, cholin, aminokyseliny, třísloviny (hlavně taraxacin, jehož obsah je největší v červenci a září.), pryskyřice, stopy silice, kaučuk, v mladých listech značné množství vitaminu C, dále B, D, karotenoidy a látky s fytoncidním účinkem. V květech jsou přítomny hlavně flavonoidy, karotenoidy a silice. Z minerálních látek je významný zejména vysoký obsah manganu a draslíku.

Léčivé účinky:
Rostlina příznivě ovlivňuje funkce jater, žaludku, slinivky, střev, ledvin i krvetvorných orgánů. Působí na plíce, játra, močové ústrojí, podporuje sekreci trávících šťáv, snižuje cholesterol, má dobrý účinek při chudokrevnosti a hypovitaminózách. Dále pomáhá při léčbě močových kamenů, při chronické únavě, při opuchlých lymfatických žlázách, při zvětšení sleziny, působí proti degeneraci kostí a chrupavek a pomáhá vyvolat menstruaci. Doporučuje se i při zánětu močových cest, žloutence, horečnatém střevním zánětu a při zácpě.
Zevně se používá jako kosmetický přípravek proti uhrům, furunkulóze, k obkladům na hemoroidy a jako celkové tonikum. Šťáva z čerstvých rostlin se doporučovala při únavě a celkové vyčerpanosti, při jarních bylinných kúrách. Lidové léčitelství doporučuje užívání bylinky 3 - 4 týdny. Šťávu z rostliny užívat po 2 lžících, každý den, z lodyhy vymačkaná šťáva čistí zrak. Smetanky se dále užívá proti kurdějím, hostci, jaterním a jiným neduhům. Užívá se obvykle ve formě odvaru, který připravíme z jedné lžičky kořenové drogy na 100 ml vody, vaříme se asi 1 minutu a pijeme 2 - 4x denně po 200 ml. Jako jaterní a žlučníkové tonikum a pro stimulaci trávení se doporučuje 1/2 - 1 lžičky sušeného kořene nebo 1 - 2 čajové lžičky  tinktury vyrobené z kořene. Užívá se 3x denně. Někteří odborníci doporučují alkoholovou tinkturu, neboť hořčiny se v alkoholu lépe rozpouštějí. Pro mírné zhubnutí a podporu chuti k jídlu se používá odvar z 1 - 2 lžiček sušených listů, zalitých 250ml vařící se vody. 

Užití: V některých zemích je oblíben salát z mladých listů, které ještě neobsahují hořké mléko, pro vysoký obsah inulinu se doporučuje jako zelenina hlavně pro diabetiky. Denní dávka by neměla překročit  větší hrst čerstvých listů na osobu. Pražené kořeny lze použít jako kávovinou náhražku obdobně jako kořen čekanky. Rozkvetlé úbory slouží k domácí výrobě pampeliškového vína nebo pampeliškového medu. 

Zajímavosti: V Antice se šťáva z pampelišek doporučovala jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži, mlékem se léčily záněty očí . Slavný arabský lékař Avicenna, který působil v první polovině 11. století, léčil čerstvou šťávou z pampelišek vodnatelnost a překrvení jater. V lidovém léčitelství mnoha zemí byla smetanka velmi oblíbena a pouhý seznam chorob, při kterých se používala, by byl velice rozsáhlý.

Pampeliškový med
Ingredience: 600 květů pampelišky, 2,5 l vody, 3 citróny, 2,5 kg krystalového cukru
Postup: Květy očistíme od hmyzu, vypereme pod tekoucí vodou a zalijeme uvedeným množstvím vody. Přidáme řádně omyté, na kolečka nakrájené citróny bez pecek, vše dáme na 1/4 hodiny vařit. Necháme den odležet, poté scedíme nejlépe přes čisté plátno, přidáme cukr a za stálého míchání vaříme asi hodinu, až dosáhneme medové konzistence a tekutina se začne táhnout. Čím déle med vaříme, tím je hustší. Hotový pampeliškový med lijeme ještě horký do malých čistých skleniček a uzavřeme.

Pampeliškové víno po anglicku
Ingredience: 2,5 l pampeliškových květů bez zeleného zákrovu, hrst rozinek, 1 lžičku mletého zázvoru, 1,2 kg cukru, 2 pomeranče, 1 citrón, vinné kvasinky, 4 l převařené vody
Postup: Žluté kvítky spaříme asi 1 litrem vařící vody a necháme ustát 2 - 3 dny . Nálev slijeme a doplníme zbývajícím množstvím ohřáté vody s rozpuštěným cukrem . Do vlažného nálevu přidáme št'ávu z citrónu a pomerančů , rozinky , zázvor , kvasinky  a necháme dva dny kvasit v nádobě ovázané plátnem a gázou . Hadičkou víno stáhneme a necháme dokvasit v demižónu s kvasnou zátkou, poté víno stočíme do lahví a necháme 3 - 6 měsíců zrát.

Posilující kokteil proti únavě
Hrst listů pampelišek rozmixujeme na kaši, přidáme šťávu z 1 pomeranče a 1 nastrouhaného jablka. Přisladíme medem a zalijeme 1/8 litru mléka, kefíru nebo bílého jogurtu. Pijeme 1 sklenici denně.

produkty z pampelišky