TAJEMSTVÍ VZNIKU NEMOCÍ

Určit přesně důvod, proč a jak vznikla konkrétní nemoc, je vždy tak trochu ošemetné. Těch důvodů bývá většinou celá řada. Od genetických předpokladů, přes životní styl až po působení prostředí. A zapomenout nesmíme ani na psychiku, což je faktor, který oficiální medicína většinou opomíjí. Pokud se však zaměříme na nemoci, které označujeme jako civilizační, tedy na chronické zdravotní potíže, s nimiž lidstvo ve větší míře zápasí především v posledních desetiletích, je už hledání příčin jednodušší - stačí se podívat na rozdíly mezi životním stylem několika posledních generací a našich předků před sto a více lety.
Charakteristické je také to, že moderní medicína je v případě chronických nemocí poněkud bezmocná. Dokáže například pomocí léků snížit vysoký krevní tlak a tím i riziko vzniku infarktu. Umí také z velké části napravit škody, které infarkt v těle napáchá. Nedokáže ale odstranit prapůvodní příčiny, proč k tomu všemu vlastně došlo. To totiž může jen každý člověk sám za sebe - změnou životního stylu, ale i myšlení a přístupu k životu vůbec.
Podle odborníků je za příčinou chronických nemocí především následujících sedm důvodů. Zajímavé je, že všechny jsou alespoň zčásti řešitelné tím, že do jídelníčku zařadíme větší množství syrové rostlinné stravy, zvláště pak zelených potravin.

1)    oxidativní působení volných radikálů
2)    nedostatek minerálů ve stravě
3)    nedostatek enzymů ve stravě
4)    překyselení organismu
5)    působení toxických látek z prostředí
6)    nedostatečné vylučovací funkce
7)    zánětlivé procesy v organismu

Působení volných radikálů
Volné radikály nejsou ničím jiným než produktem našeho vlastního metabolismu. Přesto ale právě ony páchají v těle, které je „stvořilo", škody obrovského rozsahu, a to především z důvodu své vysoké reaktivity.
Volné radikály v sobě totiž nesou volný, tedy nespárovaný elektron. V přírodě ale platí, že látky, které mají sudé počty elektronů, jsou oproti těm s lichým počtem mnohem stálejší. Být v páru je zkrátka přijatelnější nejen pro většinu příslušníků lidského rodu, ale i pro elektrony. Elektron „samotář" má tedy tu vlastnost, že se za každou cenu snaží odněkud získat druhého do páru, třeba tím, že ho doslova „vyrve" z molekul, které tvoří buňky a tkáně našeho těla. Tento proces se nazývá oxidace (termín se v chemii používá nejen pro reakci s kyslíkem, ale pro jakýkoli proces, kdy nějaká látka předává elektrony jiné) a jeho důsledky pro organismus jsou nedozírné.
Buňky totiž fungují jako jakési kopírky rozmnožující sebe sama. A když je v důsledku oxidace poškozen „originál", přenáší se vada i na jeho buněčné potomstvo. Počet defektů tak narůstá geometrickou řadou. Nemluvě o tom, že z molekuly, která byla obětí „krádeže" elektronu, se stává také volný radikál (najednou jí jeden elektron přebývá) a výsledkem je doslova řetězová reakce, jež může vést k rozvoji řady chorob.
Pokud například volné radikály zaútočí na molekuly cholesterolu v krevním řečišti, zvyšují tím pravděpodobnost vzniku aterosklerózy. Když poškodí buněčnou DNA, může dojít k rozvoji rakovinného bujení. Pokud svůj útok soustředí na určité oblasti mozku, stoupá riziko Alzheimerovy choroby. A působením na chrupavky a vaziva v kloubech zase mohou způsobit vznik artrózy a dalších kloubních onemocnění.
Možná si v tomto okamžiku říkáte, že volné radikály přece vznikaly i v tělech našich předků. To je samozřejmě pravda. My jsme ale vystaveni působení řady faktorů, které jejich produkci zvyšují - například stresu, škodlivinám z potravy, ovzduší či předmětů denní potřeby, většímu počtu cizích mikroorganismů (volné radikály vznikají i při činnosti imunitního systému) atd. Důležité je i to, že na rozdíl od generací před námi konzumujeme převážně tepelně upravenou stravu, která obsahuje nedostatek tzv. antioxidantů.
Antioxidanty jsou látky schopné volné radikály neutralizovat. Spousta se jich přirozeně vyskytuje v našem těle, s věkem se však jejich zásoby vyčerpávají a je nutné je doplňovat potravou. Velmi známými antioxidanty jsou například některé vitaminy (C, E, beta karoten). Řada vědeckých studií ovšem prokázala, že pokud je konzumujeme samostatně, tedy ve formě syntetických potravních doplňků, jejich fungování je omezené. Antioxidanty totiž pracují synergicky (společně) jak navzájem, tak s dalšími látkami. Proto je optimální konzumovat takovou stravu, která jich obsahuje dostatek v přirozené podobě - tedy převážně syrové potraviny rostlinného původu.
Velmi vhodné jsou pak právě zelené potraviny, které jsou na antioxidanty mimořádně bohaté. Obsahují nejen výše zmíněné vitaminy, ale i další látky s antioxidačním účinkem, například chlorofyl, aktivní enzymy apod. Jejich mimořádné působení prokázala i řada vědeckých výzkumů (některé z nich jsou k dostání i v e-shopu www.zdravi-vitaminy-doplnky.cz. ).

Nedostatek minerálů ve stravě
Minerální látky a stopové prvky mají v těle nezastupitelné místo - tvoří stavební materiál tkání (např. zubů a kostí), regulují hospodaření s tekutinami, kyselost prostředí, srdeční rytmus či přenos nervových vzruchů, jsou součástí enzymů a dalších nezbytných sloučenin... Jejich dostatečný příjem v potravě je proto základem správného fungování většiny procesů v těle. Pokud trpíme deficitem některých z nich, může to vést k rozvoji řady nemocí, či dokonce až ke smrti.
Zajdete-li do kterékoli lékárny, budou na vás z regálů shlížet desítky různých preparátů s minerály a stopovými prvky. Ty ale ideální řešení nepředstavují. Je pravda, že v některých případech pomohou, ale jen omezeně, protože jejich vysoké dávky tělo většinou neumí přijmout a zpracovat.
V roce 2005 například zveřejnili britští vědci rozsáhlou studii zaměřenou na užívání vápníku a vitaminu D v prevenci osteoporózy a zlomenin (vápník tvoří nezbytnou stavební součást kostí a vitamin D je nutný pro jeho vstřebávání). Více než 5000 osob nad 70 let, které měly za sebou opakované zlomeniny, užívalo v rámci tohoto výzkumu denně vysoké dávky obou zmíněných živin. Výsledek byl překvapivý - totiž žádný. Během dvou let nedošlo k úbytku počtu zlomenin ani k jinému zlepšení kvality života zkoumaných osob. Jejich tělo prostě konzumovaný vápník do kostí vůbec nezapracovalo!
I v případě minerálů totiž platí, že organismus nejlépe přijímá a zpracovává jejich vzájemné kombinace v příznivých poměrech (a zároveň dává přednost minerálům organicky vázaným), a proto je vhodnější upřednostnit jídelníček s vysokým obsahem minerálů v přirozené podobě. I tady je ideální volbou syrová rostlinná strava, zejména zelené potraviny. Ty obsahují většinu minerálů a stopových prvků, které tělo potřebuje ke správnému fungování. A navíc jsou zde v ideálních poměrech a formách, které organismus umí dobře vstřebat a využít.

Nedostatek enzymů ve stravě
Enzymy jsou látky bílkovinné povahy (většinou jsou tvořeny řetězcem aminokyselin a tzv. koenzymem, kterým může být třeba některý vitamin či minerál). Jejich funkce v těle je naprosto nezastupitelná. Představují tzv. katalyzátory všech biochemických pochodů, a tedy vlastně umožňují jejich zdárný průběh. Bez enzymů by se všechny metabolické procesy v těle prakticky zastavily.
V našem organismu se vyskytuje minimálně 2000 různých enzymů, které odborníci rozdělují do pěti kategorií:

1)    Metabolické enzymy - umožňují přeměnu živin na energii pro buňky.
2)    Detoxikační enzymy - pomáhají v játrech přeměňovat toxické substance na neškodné látky.
3)    Trávicí enzymy - v trávicím systému umožňují rozklad potravy na jednotlivé komponenty.
4)    Enzymy ze syrové potravy - slouží jako „náhradní díly" pro tvorbu enzymů tělu vlastních.
5)    Antioxidační enzymy - zneškodňují volné radikály. Jsou produkovány organismem, s věkem však jejich zásoba výrazně klesá. Zároveň jsou ale obsaženy i v syrové rostlinné stravě.

Naše tělo, zvláště v mladším věku, je vybaveno poměrně slušnou enzymatic¬kou zásobou. S věkem se však rezervy tenčí, k čemuž výrazně přispívá i nezdravý životní styl. Největším problémem je konzumace převážně tepelně upravených potravin, které jsou z hlediska obsahu enzymů „mrtvým jídlem".
Enzymy jsou totiž velice citlivé na teplo (ale i další faktory, např. kyselost prostředí). Když je vystavíme teplotám nad 40 °C, dochází k denaturaci (fyzikální přeměně) jejich bílkovinné složky a ony se stávají zcela neúčinnými. Tepelně upravená strava navíc ještě vyčerpává vlastní zásoby enzymů.
Pokud je někde v těle enzymů nedostatek (třeba v trávicím systému, kde by bez nich došlo k zastavení rozkladu živin), přichází na řadu jakási „enzymatická krádež" - organismus prostě vezme potřebné enzymy z jiných tkání, kde momentálně nejsou tak akutně zapotřebí. V krátkém časovém horizontu podobné řešení funguje. Dlouhodobý nedostatek enzymů ovšem vede k tomu, že se některé tkáně zcela vyčerpají. Tento stav pak podporuje rozvoj degenerativních procesů a může vyústit v řadu nemocí.
Jediným řešením, jak kompenzovat úbytek vlastních enzymatických zásob, je přijímat dostatek enzymů ve stravě - a to opět znamená zařadit do ní co nejvíce syrových rostlinných potravin. Znovu musíme vyzdvihnout nezastupitelné místo zelených potravin, které jsou na enzymy mimořádně bohaté.

Metabolické překyselení organismu
Aby všechny chemické děje v organismu fungovaly, jak mají, musí být uvnitř stálé prostředí. Jednou z nejdůležitějších podmínek je rovnováha kyselin a zásad, která je nutná zejména pro fungování tělesných enzymů.
Lidský organismus jako celek je mírně zásaditý, pH krevní plazmy je 7,4 (neutrální roztoky mají pH 7,0) a od této hodnoty se může odklonit jen velmi mírně. Pokud by kleslo pod hodnotu 6, nebo naopak stouplo nad 8, nastala by během několika vteřin smrt. Hodnoty pH v jednotlivých orgánech se ale mohou výrazně lišit, například v žaludku, do něhož je vylučována koncentrovaná kyselina chlorovodíková, je pH 1,0.
Existuje řada faktorů, které mohou kyselost vnitřního prostředí ovlivňovat, jeden z nejvýznamnějších představuje naše strava. Právě ona je také důvodem, proč většina obyvatel rozvinutého světa zápasí s překyselením organismu.
Podle některých odborníků totiž naši předci konzumovali asi 80 % zásado-tvorných a jen 20 % kyselinotvorných potravin. Naproti tomu jídelníček většiny z nás tvoří z více než 90 % potraviny kyselinotvorné. Překyselení dále podporuje i sedavý způsob života v uzavřených místnostech, rychlé hubnutí, nedostatek, či naopak přemíra pohybu, stejně jako některé nemoci - choroby jater a ledvin, cukrovka, horečnatá onemocnění, otravy, ale i „obyčejná" zácpa. Velkou roli hraje i stres. Při něm se stahují cévy v našich útrobách, což vede k hromadění odpadních látek kyselé povahy.
Organismus má několik mechanismů k udržování správného pH. Jedním je dýchání, při němž se z těla vylučuje mírně kyselý oxid uhličitý. Lidé, kteří dýchají mělce, mají s překyselením mnohem větší problémy (důraz na dýchání je pravděpodobně jedním z důvodů, proč má cvičení jógy tak příznivý vliv na zdraví). Druhý odkyselovací mechanismus těla se nazývá pufrování - při něm ledviny vylučují látky, pufry, které neutralizují kyseliny (či zásady) v organismu. Tento proces je sice účinný, má však jednu nevýhodu: spotřebovává se při něm velké množství minerálních látek, zejména vápníku. A když je překyselení značné, musí tělo sahat do jeho zásob, především do kostí, což výrazně zvyšuje riziko osteoporózy či bolestí zad. V jedné studii byly pacientům, kteří trpěli problémy s páteří, podávány po čtyři týdny zásadité látky. Ke zlepšení stavu došlo u celých 92 % z nich! Proces pufrování však může souviset i se vznikem ledvinových kamenů - když se z kostí náhle uvolní větší množství vápníku a dalších minerálů, krev je jimi přesycena a ony se začnou shlukovat do krystalků.
Proti překyselení neboli acidóze životně důležitých orgánů se tělo může bránit i jakýmsi nerovnoměrným rozložením pH: prostě výrazně zvýší kyselost v místech, kde to až tak nevadí - v ústech, močovém ústrojí, ve střevech apod. To však může mít celou řadu nepříznivých následků, jako jsou zvýšená kazivost zubů, revmatismus, parodontóza, zápach z úst, ale třeba i zhoršené vstřebávání cukrů ve střevech, které je rizikovým faktorem cukrovky. V kyselém prostředí se také velmi dobře daří bakteriím, které způsobují chronické záněty a tvorbu zánětlivých ložisek. Při překyselení může rovněž organismus omezit zásobení tkání krví. To se projeví na nedostatečném okysličení buněk, které vede například ke zvýšené únavě a různým zdravotním problémům.
Acidóza může souviset dokonce i se vznikem rakoviny. Onkologické výzkumy prokázaly, že nádorové buňky mají mnohem kyselejší vnitřní prostředí než buňky zbytku těla. Laboratorní studie kanadských vědců naznačují, že právě manipulace s pH těchto buněk směrem k zásaditějšímu stavu by mohla být cestou k léčení rakoviny, neboť výrazně komplikuje jejich množení a šíření.
Důležitá otázka tedy zní: co vlastně můžeme proti překyselení dělat? Kromě již zmíněného důrazu na správnou techniku dechu je nejúčinnější cestou změna jídelníčku, tedy omezení kyselinotvorných a přidání zásadotvorných potravin. Mezi nejhorší škodliviny v tomto směru patří cukr, bílá mouka, maso a další potraviny bohaté na bílkoviny, sůl, alkohol, chemická aditiva apod. Mezi nejvíce zásadotvorná jídla patří především zelenina (ovoce již méně, protože je bohaté na cukry) a pak některé obiloviny, zvláště bezlepkové (pohanka, jáhly, rýže apod.).

To tedy znamená omezit nadměrnou konzumaci masa (jeho absolutní vyloučení z jídelníčku v podobě striktního vegetariánství není zdaleka vhodné pro každého) a z masných výrobků preferovat méně kyselinotvorné ryby či drůbež. Dále bílé pečivo nahradit celozrnným, zařadit co nejvíce zeleniny, celozrnné bezlepkové obiloviny, z mléčných výrobků (pokud se bez nich neobejdete) preferovat kysané, omezit solení a pokud možno se vyhýbat cukru. Med či různé sirupy (obilný, javorový, agávový apod.) jsou kyselinotvorné výrazně méně.
A jsme opět u přínosu zelených potravin. Patří mezi nejvíce zásadotvorná jídla, jež nám příroda nabízí, a to zejména díky vysokému obsahu minerálních látek. Jejich pravidelnou konzumací můžeme přispět nejen ke zmírnění metabo-lického překyselení, ale i k ústupu řady zdravotních potíží, které s ním souvisejí.

Působení toxických látek z prostředí
Jedním z „výdobytků" moderní civilizace je i nepříjemný fakt, že vše kolem nás je doslova zahlceno škodlivinami: vzduch, který dýcháme, je prosycen výfu¬kovými plyny a těžkými kovy, potraviny jsou plné pesticidů, konzervantů a chemických aditiv a v předmětech denní potřeby, včetně dětských hraček, se skrývají karcinogeny a jiné nebezpečné látky. Negativní roli může hrát i umělé osvětlení s nevhodým spektrálním složením. O tom, jak rozsáhlý vliv může toto všechno mít na naše zdraví, vědci zatím spíše jen spekulují.
Uvážlivými nákupy a volbou vhodného prostředí k životu sice můžeme množství škodlivin v těle výrazně omezit, zcela se jich vyvarovat však prakticky není možné. Proto je vhodné zároveň dbát i na pravidelnou detoxikaci organismu. Všechny zelené potraviny popisované na stránkách této knihy mají poměrně výrazné detoxikační vlastnosti, které jsou způsobeny obsahem chlorofylu, detoxikačních enzymů, jež pomáhají likvidovat škodliviny v játrech i ve střevech, a také vlákniny. Zvláště v tomto směru vyniká sladkovodní řasa chlorela.
Špatné vylučování
O našem zdravotním stavu nerozhoduje jen to, co do nás vchází (ať už potrava či škodliviny), ale také to, co tělo opouští, tedy stolice. Právě jejím prostřednictvím odcházejí z těla nejen nestrávené zbytky potravy, ale i mnohé toxické škodliviny. A pokud jejich vylučování nefunguje, tedy především v případě zácpy, může to být příčinou vzniku vážných potíží.

Již staří Egypťané poměrně podrobně popsali stav zvaný autointoxikace. Spočívá v tom, že toxické látky, které nejsou včas vyloučeny stolicí, se ze střeva vstřebávají zpět do krevního oběhu a mají tak negativní vliv na řadu orgánů a tkání. Z moderních vědců na totéž upozorňoval zejména ruský badatel E. Mečnikov, který zároveň jako první popsal prospěšné působení tzv. probio-tických bakterií.
Špatné vylučování může být příčinou i řady zánětlivých střevních onemocnění (když odpad zůstává příliš dlouho v trávicím traktu, zvyšuje se riziko růstu škodlivých bakterií) a je také významným rizikovým faktorem rakoviny tlustého střeva. Rozsáhlá studie amerických vědců z roku 2003 například prokázala, že úporná zácpa trvající minimálně 52 dní v roce zvyšuje během deseti let riziko této nemoci 4,5 krát. Další výzkum prokázal, že pokud vyměšujeme jen třikrát týdně, pravděpodobnost rakoviny střeva je oproti osobám bez zácpy dvojnásobná.
Nejlepším receptem na pravidelnou stolici ovšem není užívání projímadel (jsou návyková), ale strava obsahující maximální množství syrových rostlin, tedy zeleniny. A samozřejmě i zelených potravin. Ty obsahují vysoký podíl vlákniny, která podporuje peristaltiku, chlorofyl, který má na vyměšování rovněž příznivý vliv, a také nezbytné aktivní enzymy. Pokud je totiž v trávicím traktu nedostatek enzymů, do střeva se dostává hůře strávená potrava a zbývá více „práce" na hnilobné bakterie. Ty však svojí činností způsobují nejen vyšší produkci střevních plynů, ale rovněž podporují rozvoj zácpy.

Zánětlivé procesy
Zánětlivé procesy patří mezi přirozené obranné reakce organismu. Když si zvrtnete kotník, záhy zaznamenáte, jak okolní tkáně otečou, zarudnou a jsou nápadně horké. Jde o přirozený projev hojivých a čisticích procesů. Když se říznete, je to podobné, okolí rány také velmi brzy zduří a zčervená, jak se zde hromadí a pracují imunitní buňky. A stejně tak při chřipce a nachlazení dochází k otoku a zarudnutí sliznic dýchacích cest.
Pak jsou tu ale i zánětlivé procesy, které se „zvrhnou" a přejdou do chronic¬kého stadia. A právě ty potom mohou hrát klíčovou roli při vzniku mnoha onemocnění. Jde především o alergie a astma, dále některá autoimunitní onemocnění (revmatoidní artritida, lupénka, lupus, Crohnova choroba), ale i třeba nemoci srdce a cév (zánětlivé pochody totiž podporují vznik usazenin v cévách). Diskutuje se také o jejich podílu na vzniku některých typů rakoviny či Alzheimerovy choroby.
Chronické zánětlivé procesy jsou charakteristické tím, že na ně špatně zabírá
léčba antibiotiky či jinými léky. Naopak velmi dobře reagují na změny jídelníčku. Vhodné je vypustit ze stravy cukry a bílou mouku (jsou kyselinotvorné a v kyselém prostředí se zánětům dobře daří), mléčné výrobky (zahleňují) a omezit příjem tmavého masa. Doporučována je naopak hojná konzumace zeleniny, celozrnných obilovin a ryb.
Přirozeně protizánětlivé jsou pak i prakticky všechny zelené potraviny. Jejich zelené barvivo chlorofyl má totiž výrazně protizánětlivé a hojivé účinky, příznivě působí i vysoký obsah enzymů a důležité je i jejich zásadotvorné působení.

Jak je vidět, pozitivní vliv zelených potravin na zdraví je skutečně velmi rozsáhlý. I když se nejedná o lék, fungují nejen jako skvělá součást prevence mnoha nemocí, ale zároveň podporují i léčbu řady z nich.

(z knihy Zelené potraviny od Marie Dallen. Publikováno se souhlasem vydavatele Ratio Bona)

Kniha Zelené potraviny ke koupi zde
Zelené potraviny – Mladá pšenice – koupíte zde
Zelené potraviny – Mladý ječmen – koupíte zde
Zelené potraviny – Alfalfa – koupíte zde
Zelené potraviny – Chlorella - koupíte zde
Zelené potraviny – Multigreen (kombinaci zelených potravin) – koupíte zde
Zelené potraviny – Spirulina – koupíte zde

Maminky a babičky věděly proč je rybí tuk tak důležitý

Naše maminky a babičky neměly informace o prospěšnosti rybího tuku pro naše zdraví jako je máme dnes, přesto dobře věděly, jak důležitý je. Sice nic nevěděly o nějakých Omega – 3 a Omega – 6 nenasycených mastných kyselinách, ale pro zdraví je jedno jak to pojmenujeme. Prostě to bylo zdravé a důležité pro růst kostí a mozkových buněk a hotovo. Nesnášeli jsme je za to, když nám nutily pravidelnou dávku té nejodpornější rybiny a raději bysme v tu chvíli rozžvýkali tu lžíci než to, co bylo na ní. Ta doba je pryč, rybí tuk bohužel na čas ztratil svou důležitost, ale naštěstí se jeho popularita právě objevem Omega kyselin zase vrací. Dnes se rybí tuk podává v želatinových tobolkách, takže tu nepříjemnou pachuť už necítíme.

Eskymáci se krmí tučnými tuleni a přesto nejsou obézní a neví co je infarkt

Národy, které neměly dostatečný přísun ryb si dávno všimly, že tyto "rybí národy" trpí mnohem méně na některé choroby, než oni. Například Eskymáci, kteří se živí především tučnými rybami a ještě tučnějšími tuleni, vůbec neví, co je to infarkt. Pravda, zase umírají na jiné nemoci.

Omega 3 a rybí tuk

Takže co dnes o rybím tuku víme? Především to, že kromě vitamínů A a D, obsahuje nenasycené mastné kyseliny, především Omega – 3 a Omega – 6. Tyto nenasycené kyseliny dokáží pozitivně ovlivňovat funkci krve a krevního oběhu, správný vývoj kostí, mozku a zraku. Příznivě ovlivňuje zdravý vývoj kůže a také plod dítěte. Pomáhá při psychických problémech, schyzofrenii, snižuje menstruační bolesti. Prokázaly se příznivé učinky  v boji proti rakovině tlustého střeva či rakoviny prsou. Rybí tuk podporuje imunitní systému a tím pádem i snižuje riziko infekcí. No a svůj význam má, paradoxně přesto, že je to tuk  i v boji proti obezitě.

Omega 3, rybí tuk a paměť

No a kapitolou samou o sobě je vliv rybího tuku na mozek. Před pár lety provedli zajímavý pokus britští vědci, kteří zjistili ohromný pokrok v mentálním myšlení a zlepšení paměti u dětí, kterým se podával rybí tuk, a to už po pár měsících. Z čeho se rybí tuk vyrábí? Tak především z ryb z chladných moří. Nejčastěji je to sleď, sardinky, makrely, lososi, tresky. Ty všechny obsahují dostatek nenasycených mastných kyselin, které lidské tělo potřebuje, ale samo si ho nedokáže vyrobit.

Doporučujeme Rybí tuk - Omega 3

Ostatní doplňky s rybím tukem 

Rakovině tlustého střeva lze zabránit kakaovými boby. V nové studii výzkumu, zveřejněné v Molecular Nutrition & Food Research Journal, který byl proveden na živých zvířatech, bylo prokázáno, že kakao může pomoci předcházet střevním potížím, které jsou spojené s oxidačním stresem, včetně karcinogeneze (vznik nádorů), způsobené chemickými látkami. Kakao se tak zařadilo mezi superfoods - supepotraviny, a jeho produkty, jako je např. hořká čokoláda nabo kakaové nápoje (i když v mnohem menší míře než syrové kakaové boby), se ocitají na seznamu zdravých potravin. Kakao bylo uznáno jako vynikající zdroj fytochemických sloučenin, které nabízejí potenciální přínos pro zdraví.

Tato studie tak potvrzuje to, o čem se jen spekulovalo, že požívání kakaa pomáhá předcházet střevním potížím souvisejících s oxidačním stresem, jako je nástup chemicky indukované karcinogeneze tlustého střeva. María Ángeles Martín Arribas, vedoucí autor studie a badatel, prohlásil, že narušení střevního hlenu nejrůznějšími jedy a kacinogeny v potravě jsou příčinou onemocnění. Potraviny jako je kakao, které je bohaté na polyfenoly, jak se zdá, hrají důležitou roli při ochraně před onemocněním. Tato studie byla provedena na potkanech a poprvé tak byl oficiálně potvrzen význam flavonoidů obsažených v kakau jako prevence proti vzniku rakoviny tlustého střeva.

Autoři výzkumu dospěli k závěru, že strava bohatá na kakao se zdá být schopna snížit vznik oxidačního stresu. Kakao a potraviny z něj může mít také ochranné vlastnosti v počátečních stadiích rakoviny tlustého střeva, protože zmenšují premaligní neoplastické lézy. Kakao je jednou z nejbohatších potravin na množství fenolických látek, zejména na flavonoidy, jako jsou katechiny procyanidins a epicatechins, které mají četné pozitivní biologické aktivity v prevenci kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny, především rakoviny tlustého střeva.

No a protože dojem z léčivosti čokolády a kakao tak trochu kazí množství cukru v těchto potravinách obsažených, nelze než doporučit nepražené syrové kakové boby.

Ty koupíte i v našem e-shopu zde

zdroj: http://www.examiner.com/natural-health-in-syracuse/intestinal-pathologies-such-as-colon-cancer-may-be-prevented-by-cocoa

Stévie sladká, nazývaná také stévie cukrová, sladká tráva, medové lístky, latinsky Stevia Rebaudina Bertoni, je velmi diskutovatelnou bylinou, především proto, že po dlouhých letech je konečně v EU povoleno prodávat jí jako potravinový doplněk. Důvod proč donedávna nemohla? Vědecké výzkumy prý nedokázaly jasně určit její způsobilost jako potravina. Jenže je nad slunce jasné, že důvod byl někde úplně jinde. Trh s umělými sladidly představuje neskutečný byznys. Všechna ta umělá sladidla představují obrovský trh. Všichni diabetici, lidé s nadváhou, i ti, kteří odmítají cukr, protože chtějí žít zdravě (ovšem jestli je opravdu zdravé nahradit cukr umělým chemickým sladidlem, toť otázka), používají umělá sladidla. Umělá sladidla jsou součástí obrovského množství potravin bez cukru a mnoho lidí ani netuší, že sama příroda nabízí člověku přírodní produkt, který obsahuje látky 300x sladší než cukr, přitom bez kalorií a bez útoku na naše zuby. Naopak, chrání chrup.

Stévie sladká je keř, jehož domovinou je horská oblast Amambay v Paraguayi. Paraguayiští domorodci používají stévii od nepaměti jako léčivku. Díky jejím vlastnostem prakticky netrpěli a netrpí kazivosti zubů. Používají ji proti pálení žáhy, jako ústní vodu a také jako přírodní nekalorické sladidlo. Tradičně si stévií sladí tam velmi rozšířené a oblíbené maté. Stévii znali i první evropští přistěhovalci, pro které byla skvělou náhražkou cukru. V 19. století byla součástí jídelníčku obyvatel Paraguaye, Brazílie, Argentiny. Na přelomu 19. a 20. století se stévie začala šířit do celého světa. Na různých místech po světě vznikaly plantáže a stévie se zdála být ideální náhražkou cukru, i když v té době nějaké teorie o škodlivosti cukru se ještě nebraly vážně. Ale už ve dvacátých letech stévie začala mnohé obchodníky znervózňovat. Tenkrát to byli hlavně výrobci cukru. Ve stévii viděli obrovského konkurenta a povedlo se jim prodej stévie utlumit, i když se v roce 1931 francouzkým vědcům povedlo izolovat čisté krystalický prášky steviosid a rebaudiosid, které jsou až 300krát sladší než sacharóza. Tyto látky jsou stálé i za tepla, nemění se jejich pH a nekvasí. Staly se tak nejsladším přírodním produktem na světě.

V polovině 80. let se Stévie ocitla ve stavu "nežádoucích". Farmaceutické koncerny se rozhodly odstranit konkurenta z trhu. Zahájily agresivní kampaň proti ní a když přišlo "upozornění" od anonymní společnosti na škodlivost stévie a i navzdory historie dlouhodobého bezpečného používání stévie a bezpočtu vědeckých studií z celého světa o její bezpečnosti, se stévie dostala mezi nebezpečné potraviny. Bez jakýchkoliv prokázaných argumentů. Vlastně argumenty se vytvořily. V roce 1985 dokonce vyšla studie, později kritizována, která tvrdila, že steviol je mutagenem. Další studie ale naopak ukázaly, že stévie zvyšuje citlivost na insulin u pokusných krys a může dokonce zvýšit produkci insulinu. Tím napomáhá ke snížení projevů cukrovky a jejich metabolických projevů. Navzdory mnoha dalším studiím, které prokázaly zdravotní nezávadnost, to orgánům, rozhodujících, co se bude prodávat a co ne, nezdálo dost průkazné a vyžadovalo další výzkumy, které by vyvrátily toxicitu stévie.

Zatímco v Japonsku, Číně, Brazílii, Malajsii a dalších zemích se stala stévie schváleným a doporučovaným sladidlem, tak např. v USA byla zakázána. V Evropě byla situace podobná. V Japonsku má stévia 40% podíl na trhu s umělými sladidly a dávají ho např. i do nápojů, jako coca-cola. Až v roce 1994 se opět stévie objevuje na americkém a evropském trhu, ale jeho výrobci mají přísně zakázáno jakoukoliv zmínku o tom, že jde o sladidlo. Americké FDA a potravinová komise EU pod tlakem farmaceutických koncernů pořád držela stévii mimo obecné podvědomí a dařilo se jim to. A tak se objevovala na trhu např. ústní voda ze stévie a že jde i o sladidlo nebylo na obalech zmínky. Nemohlo. A zatímco potravinové a zemědělské komise některých členských zemí by bez problému stévii povolily, závaznými předpisy EU bylo dál vše tlumeno. V roce 2006 Světová zdravotnická organizace (WHO) připravila nové studie na zhodnocení nezávadnosti stévie. Ukázalo se, že steviocid může mít pozitivní vliv na některé osoby trpící hypertenzí nebo cukrovkou druhého typu, a že neuvolňuje mutageny. 11.11.2011 legislativa EU stévii povolila v Evropě prodávat jako potravinový doplněk i jako sladidlo.  

Stévie sladká dorůstá výšky 50 až 100cm, má drobné sytě zelené listy. Původně je Stévie jednoletá rostlina, ale šlechtěním vznikla rostlina víceletá. Rostlina se dá koupit v jarních měsících jako venkovní rostlina ve velkých květinářstvích. Rostlina se dá pěstovat i v pokoji, ale nedosáhne tak vysokého množství steviósy, jako pěstovaná venku. Semínka stévie koupíte i v našem e-shopu.

Stévie v našem e-shopu zde
Semínka stévie zde